Smutek
SMUTEK
Byl hrdý a krásný též.
Však on žádnou dívku nemiloval.
Vysoký byl jako věž.
Modré oči a v nich žal.
Každá ho chtěla mít.
On jako by zapomínal.
Před všemi chtěl se skrýt.
Stále jako by vzpomínal.
Až jednou viděli ho za hřbitovní zdí.
Stál tam s kytkou a plakal.
Přívěšek srdce držel na hrudi.
V ruce ta kytice bílých kal.
Vedle něj stará hřbitovní zídka.
Sem každý den vedla jeho procházka.
Zde ležela jeho dívka.
Ona pro něj byla láska.